Náš výlet do přírodní rezervace El Torcal de Antequera jsme si naplánovali prstem na mapě, as google vyhledávačem. Přečetli jsme si, že obrovské vápencové skály a útvary ležely kdysi pod mořem. Fakt, že to bylo před 150 miliony lety a prostřednictvím zemětřesení se z nich postupně vytvořili vysoké hory jsme si už přečíst nestihli. Fotky se nám líbily, zhodnotili jsme, že to bude někde v nížině a tak jsme si tento výlet přidali na seznam jako zastávku po cestě do Córdoby.
Cesta byla nečekaně zajímavá, z dálnice musíte odbočit doslova na polní cestu, která vede do vesnice Villanueva de la Concepción . Míjeli jsme nádhernou přírodu, pár krát jsme museli vystoupit a vynadívat se. Cesta začala mírně stoupat, kľukatila se mezi kopce, nahoru dolů, čas pokročil a my jsme stále byli v zemi nikoho.
Už jsme se pomalu začali bát, že jsme se ztratili, když se najednou zjevila před námi v pěkné výšce zmiňovaná vesnice. Opět jsme měli problém najít tabuli se směrem na El Torcal, tak jsme auto vytúrovali po strmé cestě až do této poutavé horské vesničky.Zahlédla jsem jediného člověka, starší dámu, pristavila jsem ji a vychrlila na ni mou nacvičenou větu ve španělštině. Paní mírně dezorientovaná začala koktat a pak se mě zeptala, jestli vím také anglicky, neboť po španělsky velmi neví. Byla to Angličanka.
Ukázala prstem na tabuli jen pár metrů od nás, směřovala dále do kopců. Už jsme i začali Sipi, že tu něco nehraje. Stoupaly jsme stále vyšší, až jsme se dostali pod obrovský mohutný kopec, na jehož vrch jsme nedohlédli. Parkoviště bylo poloprázdné. Váhali jsme, zda auto zaparkovat nebo se dá jít dál. Takže dobrá rada: neparkujte pod kopcem, až na vrchol vede asfaltová cesta. My jsme udělali chybu, že jsme tam auto nechali a nahoru jsme se vybrali pěšky a pouze v mikinách. Bylo krásné slunečné počasí. S velkými obtížemi jsme vyšlapali asi kilometr, až jsme usoudili, že to nepůjde jinak než stopem.Nahoru nás vyvezl postarší manželský páreček. Vítr zde foukal studenější a slunce pomalu začalo zacházet za mraky. Ocitli jsme se v jiném světě. Kdyby tu byly dinosauři, tak uvěřím, že jsem v Jurském parku . Právě v tomto období se totiž skály vlivem větru a deště dotvořily to současné podoby. S celkovou rozlohou přibližně 17 čtverečních kilometrů rezervace patří dokonce k nejvýznamnějším krasovým oblastem v Evropě.
Toto místo se pyšní bohatou faunou a flórou. Představte si, že zde roste až 30 různých druhů orchidejí, růže, lilie a pivoňky. Domov zde má i jeden z největších evropských hadů:bojga ještěrčí . Pro člověka nepředstavuje nebezpečí, živí se plazy, které se zde ve velké míře vyskytují. Žijí zde i lasičky, jezevci a jiné hlodavce. Kamzíci jsme zahlédli pouze z dálky, zato krávu jsme měli možnost vidět celkem zblízka (a nevypadala velmi přívětivě), když jsme hledali a objevili nejfotografovanější kámen. Na cestu k němu se ale musíte zeptat uvnitř v bufetu nebo v muzeu.
Okruhy jsou zde dva - větší červený a menší zelený. My jsme obešli pouze menší, nebude vám to trvat víc než hodinku. Samozřejmě, dá se zde strávit mnohem více času, třeba i celý den. Nám byla v nadmořské výšce 1339m trochu zima, domácí byli prozíravě zahalené od hlavy po paty a obuty měli Trampky. S holýma rukama, nohama a plátěnky jsme se cítili jako čeští turisté v Tatrách.
Přestože rezervace El Torcal není pro turisty příliš známá, vyplatí se udělat si sem výlet.Nabízí relax pro duši, pohyb pro tělo. Panoramatický výhled na okolní krajinu, neskutečně krásná příroda a rezervace sama o sobě je hlubokým zážitkem. Zde si uvědomíte, jací jsme my lidé oproti přírodě maličcí.
Žádné komentáře :
Okomentovat